Na ostří nože

Bruslení vždycky patřilo do mého života.

Hlavně v době, kdy mi bylo okolo deseti, dvanácti let. V té době se vlastně jednalo o malou společenskou událost. Setkání s kamarády, nekonečné hry "na babu", kdy jsem od domečku k domečku lítala (dnes pro mě nepochopitelnou) šílenou rychlostí - v té době jsem bruslila opravdu dobře. 

A také první pokukování po opačném pohlaví, samozřejmě :-)

No a teď jsem, po cca 15 letech, zavítala na led znovu.

Tvrzení, že "tohle se nezapomíná" je pravda tak napůl. 

Prvních 5 minut to pravda nebyla vůbec! 

Jako čekala jsem, že to se mnou nebude taková hitparáda jako zamlada, ale že budu až tak zoufalá, to mě opravdu překvapilo.

První vteřiny? Katastrofa!!! 

Nebýt po straně mantinel - nevím, nevím...  Měla jsem co dělat sama se sebou a ještě držet Barču, která na rozdíl ode mě, stála na ledě opravdu poprvé (rozdíl byl ale nepatrný). No velkou oporou jsem jí tedy nebyla.

Ale naskočilo to :-)

Po prvním kole jsem mohla přestat objímat mantinel.

Po druhém kole polevila křeč, která ovládala celé mé tělo.

A od třetího kola, jsem začala pomalu splývat s ostatními bruslaři :-) 

A teď k Barče:

své ledové "poprvé" dala na klasických "kačenkách" (takové ty dva nože, co se přidělají na botu).

Jejich výhoda je, že je na nich dítě poměrně stabilní. Nevýhoda, že se na nich bruslit nenaučí.

A tak jsme hned druhý den koupili tyhle fešandy (viz foto) a z Barborky se stala opravdová bruslařka, tedy aspoň co se vybavení týká. Teď ještě dopilovat styl, a je to. 

No nebudu Vám nalhávat, že je to s ní na těch klasických bruslích snadné.

Zajistit dítěti stabilitu, když vy tu svojí teprve hledáte, nic moc... A to jsme na ní dva, v jednom by to nešlo vůbec, potřebuje jištění z každé strany.

Ale musím jí pochválit, první chvilky na opravdových bruslích, byly v podobném stylu, jako ty moje po 15 letech, ale cca po hodině bylo vidět zlepšení. 

Byla si jistější. Naučila se trochu předklonit a zkoušela se i trochu odrážet.

Věřím, že to bude lepší a lepší, a že jednou bude vděčná, tak jako jsem byla vděčná já, až půjdou se školou o hodině tělocviku na bruslení, že to ovládá, není za outsidera a nemusí prosedět 2 hodiny na střídačce  :-)

Jinak i já jsem si musela pořídit nové vybavení. 

Původní brusle se ztratily zřejmě při jednom z mých stěhování.

A musím říct - ještě, že tak :-)

Dřív jsem na bruslení nesnášela hlavně to počáteční šněrování. Chtělo to parťáka, aby Vám držel křížky a dotažení bylo dostatečné. Kolikrát jsem měla tak zmrzlé ruce, že jsem tkaničky ani necítila... Jindy jsem zase necítila nohy, jak jsem si brusle utáhla moc. 

No prostě tenhle proces bych vždycky nejradši přeskočila...

A dnes? 

Mám brusle, které se utahují pouhým zatáhnutím za šňůrku a jednou přezkou  - geniální - vše je hotové v jedné sekundě!

Jsou lehoučké a i po designové stránce jsou dneska brusle trochu jinde ;-)

Pokud se také chystáte na led přeji Vám pevné nohy.

Pokud  vyrážíte i s drobotinou, tak i pevné nervy :-)

A hlavně žádný úraz!!!

Vaše Lady Tattooch