neděle 29. května 2016

Jak se šije na zahradě...


Mám za sebou první měsíc v práci.

Dostala jsem se do toho po těch 5-ti letech mateřské celkem snadno.
Práce mě baví.
Utíká mi to tam (nesnáším práce, kde si sice moc nemáknete, ale čas se šíleně vleče) a není vůbec od věci chvilku od toho dětského štěbetání vypnout.

Jen toho času po práci je zoufale málo :-(

Po práci do školky, po školce obvykle na nějaký kroužek, pak nákup...
Pokud kroužky a nákupy nejsou, jsme na zahradě, aby se děti provětraly.
Člověk dovalí domů kolem 6. hodiny a musí ještě uvařit, trochu uklidit a už aby šel koupat, ukládat a uspávat...

Nestěžuji si, takhle to prostě je, takový je život s dětmi a péčí o domácnost.
Takhle to má myslím téměř každá máma.

Pokud ale máte milión koníčků kolem, které byste chtěli stihnout, musíte vymýšlet způsoby, jak je do té každodenní rutiny nějak "propašovat" :-)

Třeba jako šití.
Večer, kvůli hlučnosti stroje, šít nemůžu a jindy na to není časoprostor...

Tak jsem si zařídila šicí koutek venku na zahradě.
Zahradní stůl je teprve v procesu plánování, tak se zatím musím trochu krčit u dětské Ikea soupravy,
ALE ŠIJU!

Skloubila jsem tedy příjemné s užitečným - dětičky pobíhají na vzduchu a užívají si zahrady, kterou milují, já nad nimi držím dozor a při tom tvořím.

Ještě, že máme takovou MEGA prodlužovačku ;-)






Vaše Lady Tattooch

úterý 24. května 2016

Sirup ze smrkových výhonků...


... děláme každoročně.

Mám pocit, že v našich končinách vše kvete, dozrává a bují déle než ve zbytku republiky.
Takže i smrkových výhonků jsme se dočkali až teď, resp. asi před 14 dny.

Sirup má u nás na starosti Jíra (manžel).
Barča, jeho hlavní asistentka, se zhostila role sběračky :-)
A šlo jí to pěkně od ruky.




Ze smrčků se musí otrhat jen nové, zářivě zelené výhonky.
Ty je potřeba propláchnout vodou a nechat dobře okapat.

Pak nastává "pěchovací" fáze.
Tedy napěchujte cca 5-ti centimetrovou vrstvu výhonků a zasypte cukrem (my dávali třtinový, i když zpětně jsem vyčetla, že vhodnější je cukr bílý, s třtinovým se prý sirup dříve kazí).
Opakujte dokud nebude sklenice plná, my plníme vždy do 5-ti litrovky.
Poslední vrstvou by měl být cukr.

Dál se s recepty uvedenými na internetu trochu lišíme.
Nezakrýváme celofánem, jak se obvykle uvádí, ale jen ubrouskem, aby mohl obsah lahve dýchat.
Nedáváme na slunné místo, ale máme lahev normálně doma, ve stínu.
A nenecháváme 2-3 týdny, ale obvykle se nám sirup vytvoří už do 10 dnů.

Je možné, že postupujeme špatně, ale když jsme se drželi internetových návodů, sirup nám zplesnivěl....



A na co je vlastně tenhle smrkový zázrak dobrý?

Skvělý je především na průdušky a kašel.
Rozpouští hleny a zvyšuje imunitu.

Uvádí se, že výborný je i na vnější použití. 
Především při revmatických potížích, mírných svalových bolestech či zánětech šlach.
To jsme nezkoušeli.
Nějak si neumím představit, jak si po sobě patlám sladký sirup...
Ale proti gustu ... ;-)

My se držíme vnitřního užití, a to jedné polévkové lžíce každé ráno.
A někdy si ze sirupu uděláme šťávu a tu popíjíme.






Takhle vypadá naše lahev po cca 10 dnech, tedy těsně před slitím.
Výhonky ztratí svou jasně zelenou barvu a pod nimi se usadí sirup.
Díky třtinovému cukru má hnědou barvu.

Ten slijeme, přecedíme přes plátýnko a dále už skladujeme v lednici.



Určitě si tuhle kůru dopřejte.

Je to vzácnost, kterou můžete mít jen jednou do roka.
Není to nic náročného na přípravu a nějaký ten smrček se ve Vašem okolí také určitě najde :-)

Vaše imunita Vám poděkuje!


Vaše Lady Tattooch

středa 18. května 2016

Tepláčky a čepička



Když jsem Vám nedávno psala o kolové sukýnce pro Barču (TADY), zmiňovala jsem, že látka byla určena především pro Štěpánka na tepláčky.

A právě ty Vám představím dnes.
A kromě tepláčků zbyla látka i na čepičku.




Při šití tepláčků jsem postupovala podle střihu.
A byla to má první zkušenost se střihem.
Do té doby jsem vždy obkreslila nějaký kousek, který nám sedí a jen se modlila, jestli to nakonec bude opravdu alespoň z části podobné předloze.

Tady jsem ale vlastně vůbec netušila, co ze stroje ve finále "vyleze".
Podle obrázku se mi tepláčky až tak nezdály, ale dala jsem na doporučení kamarádky, která je šila (díky Eviku!) a s výsledkem jsem spokojená.
Tepláčky mají přední díl menší než zadní, takže boční švy nejsou na boku, ale jakoby trochu vpředu. 
Ale vypadá to dobře, nebojte :-)

Je pravda, že velikosti označené na střihu, jsou asi trochu větší, než jsem zvyklá.
Šila jsem vel. 104, kterou Štěpa běžně nosí a tepláčky jsem musela trochu zúžit.
Také sed jsem trochu zkracovala, jelikož původní střih počítá ještě s "klokaní kapsou", kterou jsem já nedávala.

No a protože je střih volně dostupný na internetu, mám ho tu pro Vás.
A to přímo ZDE.

Pokud jste také někdo "střihové embrio", jako já, raději zmíním pár vět, jak s ním pracovat, resp. jak jsem s ním pracovala já.






Žádná věda to není a člověk to zmákne i bez znalosti záhadného jazyka, kterým je střih popsaný.

Stačí si stránky vytisknout a izolepou k sobě slepit podle předlohy na druhé straně.
Pak už jen vyberete velikost, co potřebujete (střih je na vel. 56 - 128) a stříháte :-)

Přední a zadní část kalhot obkreslíte na látku (pokud na nich chcete tu kapsu, tak i tu).

Přední díl klidně můžete celý vystřihnout z jednoho kusu látky, nebudete tak mít šev tam, kde obvykle bývá poklopec, na rozdíl ode mě.
Já musela kvůli nedostatku látky stříhat na 2x.

Poté k sobě sešijete oba díly zadní části (já musela sešívat i ty přední). 
Dále jsem sešila boční švy a nakonec jsem sešívala vnitřní strany stehen.
Uplným finálem bylo všití nápletu do pasu a dole na nohavice.

Je dost pravděpodobné, že profi postup je úúúúplně jiný, já jela na své těžce amatérské vlně a celkem to klaplo :-)




Jo a kdo by chtěl zkusit i čepičku, je to také hračka, jelikož je jen jednovrstvá.

Stačí obkreslit nějakou čepku podobného střihu, co Vám sedí (pamatujte, že si musíte přidat cca 1 cm na švy a dole na založení).
Oba díly si k sobě (lícem na líc) sešijte, otočte a spodní okraj čepičky zahněte dovnitř.
Zahýbám tak, že mi tam vznikne nepatrný tunýlek a tím ještě protahuji pružnou nit nebo slabounkou gumičku, aby čepička lépe držela na hlavě :-)

Takhle - abych Vás nebalamutila - fígl s gumičkou, jsem objevila teprve před pár dny, takže na fotkách jí Štěpa ještě nemá, proto mu čepička tak trochu odstává a na kebuli moc nedrží :-))


Info o látce najdete v článku o sukýnce (TADY).



Vaše Lady Tattooch

neděle 15. května 2016

Zapečený "trhací" chleba


Dnes mám pro Vás VELKOU mňamku!

Možná budete znát, protože tenhle zapečený chleba je na internetu docela v kurzu.
Aspoň já jsem na něj narazila už několikrát a moc mě lákal.
Jednou jsem ho ochutnala u známých, kde jsem se přesvědčila o tom, že internet nelhal, a že tenhle chleba vážně stojí za to!

Teď jsem se konečně odhodlala ho otestovat i ve své kuchyni.
Tak si dáme recept!


POTŘEBUJETE:
  • menší bochník chleba (nejlépe 1-2 dny starý)
  • 100-200 g anglické slaniny (kdo by nechtěl tak hřešit, může vyměnit za šunku)
  • 200 g tvrdého sýra (já dávala goudu)
  • jarní cibulku
  • 100 g másla
  • 2-3 stroužky česneku
  • čerstvý rozmarýn (pokud nemáte, nic se neděje)
  • pepř, sůl




POSTUP:

Anglickou slaninu pokrájíme na malé kostičky, sýr nastrouháme na hrubém struhadle a cibulku pokrájíme na kolečka. 
Touto směsí plníme chleba, který jsme si předtím rozkrájeli do mřížky. 
Dávejte si pozor, abyste chleba dole neprokrojili skrz, to by se Vám rozpadl.

Směs pěkně vměstnáváme do chleba.
(než začnete plnit, přendejte si bochník do pekáčku na alobal, s naplněným už by se špatně manipulovalo)

Naplněný chleba přelijeme rozpuštěným máslem smíchaným s utřeným česnekem, nasekaným rozmarýnem, pepřem a solí.

Chléb pevně zabalíme do alobalu a pečeme 20 min na cca 180 stupňů.
Poté alobal rozbalíme a chleba pečeme ještě dalších 15 -20 min "otevřený".






Počáteční rozkrájení bochníku do mřížky umožnilo chleba nejen pěkně rovnoměrně naplnit, ale i ve finále při konzumaci odtrhávat  "akorátní" sousta.
Proto mu říkám "trhací" - příbory nejsou potřeba, prostě trhejte :-)

Výsledné propojení všech výše uvedených ingrediencí je božské!

Skvěle jím můžete pohostit návštěvu.
Úžasně se hodí i na grilovačky - buď jako předkrm nebo i jako příloha k ugrilovanému masu.
A nebo si ho prostě udělejte jen tak!

Přeji dobrou chuť!


Vaše Lady Tattooch

středa 11. května 2016

Sovičková deka...


... pro malou Adélku, laděná do barev jejího pokojíku :-)

O tom jak ušít tento typ deky, jsem psala podrobně už TADY.

Nic na tom není.
Deky byly jedny z prvních věcí, které jsem kdy ušila.
Takže se toho určitě nebojte.
Navíc při dnešním výběru látek, můžou vzniknout úúúžasné kousky.

Adélky maminka vybrala sovičky, já k ním doladila puntíky a colar fleeec. 
Při výběru barev jsem se držela mamky instrukcí.
Růžová, želená a oranžová totiž dominují i jejímu pokojíku, takže jsem dbala na to, aby deka pěkně zapadla :-)

Všechny plátna jsem pořídila na Miruš.
Sovičky TADY, puntíky na zelené TADY, puntíky na růžové TADY .
A colar fleec TADY.








Vaše Lady Tattooch


úterý 10. května 2016

Jak to Barča "vosolila" Babišovi


Nehledejte v tomhle článku nic politického.
Já se o politiku nezajímám.
V podstatě o ní nic nevím.
Nevím, kdo je dobrý a kdo špatný, i když tuším, že těch dobrých tam moc není...

Asi to není úplně dobře, nemít přehled v téhle oblasti,  ale radši se budu rozčilovat nad křivým stehem, spálenou omáčkou nebo rozmazaným záběrem při focení, než nad politickou situací :-)

To, že k nám do města minulý týden zavítal ministr financí Babiš mě tedy nechávalo zcela chladnou.
Až do okamžiku, kdy jsem zjistila, že se Barča bude podílet na jeho vítání :-)



Folklórní soubor Vysočánek, kterého je Barča součástí, byl požádán, zda by nedodal dvě dítka v kroji, které by podaly ministrovi tradiční chléb se solí.

A tak Barborka a Honzík oblékli mundůr a šli vítat.



Zvládli to skvěle!

Ministr přiznal, že takovýmto způsobem ho ještě nikde nevítali.
Chvilku váhal, co vlastně s "božím darem" dělat.
Ale nakonec, i přes své velké nachlazení, ochutnal a dokonce se Barči zeptal, jestli si také nedá  :-))

No je vidět, že jí nezná, takhle kdyby nabídl čokoládu, to by asi neváhala :-))




A co vlastně vítání chlebem a solí symbolizuje?

Chlebem i solí vítali své hosty staří Slované.
Chléb jako dar přírody a těžké lidské práce se v každé domácnosti těšil velké úctě. 
Sůl symbolizovala čistotu a vzácnost.
Tento akt byl znakem pohostinnosti a srdečnosti. 
Odmítnutí bylo považováno za urážku,stejnou, jako by hostu chléb nenabídnut nebyl.





Vaše Lady Tattooch

neděle 8. května 2016

Brožééééé...

.... jsou tu!

A jsou to horké novinky.

No horké, už je mám nějaký ten pátek v šuplíku.
Neustále totiž prohrávám boj s časem a toto jsou důsledky...

Dneska už je ale vypustím na světlo světa...


Jedná se o takovou veselou zvířecí rodinku, kterou můžete oživit svůj outfit.
Krásně se budou vyjímat jak na sáčku, tunice, svetříku, tak i na šátku, kabelce či batůžku.

Podklad obrázků je z filcu nebo koženky a
přichytíte je snadno pomocí brožového můstku (takový ten zavírací špendlíček), který mají na zadní straně.
Velikostně se pohybují okolo 5x5 cm









Tyhle fešáci už se vyhřívají na Fleru, takže kdo by si chtěl některého adoptovat, může tam.

A jelikož mě tahle práce moc bavila, můžete se se těšit i na další (i méně infantilní :-))) motivy.
A kdyby někdo chtěl podobnou brož vytvořit z nějakého svého vlastního motivu, není problém ;-)


Vaše Lady Tattooch

čtvrtek 5. května 2016

Dárek pro taťku...


... k jeho 40. narozeninám.

Ano, už takhle velkýho chlapa mám doma!

Nevím, jak to máte s dárky pro mužský Vy, ale pro mě je to vždycky VELKÝ oříšek.

Jelikož je má drahá polovička výdělečně činná, tak vše, co potřebuje, si hned, jak po tom zatouží, koupí sama (a ponožky už dostal k svátku, který měl nedávno).

Ano, má pár vysněných věcí, které jsou v dražší cenové relaci a "jen tak" si je nekoupí, ale ty mu "jen tak" nekoupím ani já, jelikož na ně nemám :-)))

Takže jsem vážně ráda, že máme ty děti, které můžu vždycky při tvorbě dárků "využít" a úspěch je víceméně zaručen.
Protože kdo má děti ví, že i když dostane sebevětší koninu,  jak je na tom Vaše dítě, tak se Vám to líbí :-)))

A tak jsem s dětmi vyráběla tento fotoobraz.

Nejedná se o nějak zvlášť náročný projekt a při tom myslím udělal radost a vykouzlil úsměv na tváři.
I trochu dojetí bylo :-)



Opět Vám, jak bývá mým dobrým zvykem, trochu popíšu, jak na to.
I když tady je to asi víceméně jasné.

Napsala jsem tři nápisy, které jsem postupně vložila do jednoho většího rámu na obraz z Ikei, co máme doma a vždy pečlivě zfotodokumentovala.

To byl úkol asi nejtěžší.
Děti a focením, to není žádná legrace.
Když se tváří hezky jeden, tak druhý spí.
Když kouká do foťáku jeden, tak druhý zaručeně ne.
A když už se ten společný sladký kukuč do objektivu povede, tak Vám stávkuje foťák...

Moje věta "Dívejte, jakou mám za uchem veverku!" je už asi vážně ohraná, protože nevyvolávala žádnou reakci.

Nakonec jsem si musela vzít k ruce lentilky :-/
A to jsem bojvnice proti sladkému!
Ale holt dárek pro taťku, je dárek pro taťku :-)

Z téhle akce, u které jsem se dost zapotila, se mi ve finále povedlo vytřískat tyto 3 fotky.
Nechala jsem je vyvolat ve formátu A4 a honem rychle (jelikož vše byla akce na poslední chvíli) jsem s nimi valila domů, abych je nalepila na velkou čtvrtku a odnesla do sklenářství.





Na obraz jsem dala matné sklo, aby fotky byly pěkně vidět.

A toto je výsledek našeho snažení :-)






Náš výtvor bude vyset u Jíry v práci, aby mu šlo to tetování pěkně od ruky.

Kromě obrazu ještě děti pomocí černé barvy na textil "naťapkaly" na bílé tílko obtisky svých ručiček.
A já uplácala NEPEČENÝ TŘEŠŇOVÝ DORT, jen čerstvé třešně musely nahradit kompotované, ale i tak mňamka.



Vaše Lady Tattooch