středa 24. července 2019

Levandulový sirup


 Nabízelo by se napsat, že bezový sirup už se nám přepil, 
ale to by nebyla tak úplně pravda, ten se nám totiž nepřepije asi nikdy...

Ale není od věci proložit si ho LEVANDULOVÝM!

Má své typické výrazné aróma, 
pro které by se asi nedal pít celoročně, to by se omrzelo, 
ale jako letní doplněk k bezovce ideální.





Jak na něj?

Receptů na internetu je spousta, já si utvořila svůj vlastní, 
který vychází z receptu na bezovku, ten je prostě osvědčený!

Převařím si 2l vody. 
Natrháme si trsík
 - přesné množství nemám napočítané, 
prostě takový malý pugétek, jako tady vidíte na fotkách-
rozkvetlé levandule. 
Květy s cca 15 - 20 cm dlouhými stonky.

Levanduli naložím do převařené vychladlé vody 
a přidám 80g kyseliny citronóvé.

Nechám louhovat 24 hodin v chladu.

Je to jak malý chemický pokus, 
protože levandulka vodu postupně krásně obarvuje. 
Mě letos šla, jak můžete vidět, až to takové jedovatě růžové :-)

Po 24 hodiách nálev přes plátýnko sliji do hrnce, 
přidám 2 kg cukru 
(někomu se může zdát 2 kg hodně, ale sirup je pak pěkně silný, 
stačí ho do vody opravdu jen malinko a dlouho tak vydrží)
a za stálého míchání přivedu k varu, 
resp. když k hladině začínají stoupat první bublinky, 
vypínám a ještě horké slévám do lahví.

Díky kyselině citronové sirup, 
pokud je udržovaný v chladu - já skladuji ve sklepě, 
vydrží opravdu hodně dlouho.

My ale vždycky stihneme vypít nebo rozdat už v průběhu léta...











Je to opravdu letní osvěžující bašta, kterou vřele doporučuji!

Příprava je snadná a efekt obrovský :-)
Umím si ho představit i do nějakých letních alko míchaných drinků.
A vynikající prý je i v kombinaci s tonicem, 
vlastní zkušenost nemám, ale co nejdřív si jí opatřím :-)

Krásné letní dny přejí!

Vaše Lady Tattooch

pátek 19. července 2019

Dixit


Tuhle hru jsme objevili díky úžasné partičce lidí předloni na horách. 

Je to hra, která si hodně pohrává s fantazií hráčů, 
pobavíte se u ní a dostanete se do světa kouzelných obrázků, 
které naplno roztočí Vaší představivost. 



Ne náhodou je hra ověnčena několika prestižními cenami 
a nám bylo už po první partičce jasné, 
že nemůže v naší rodinné sbírce chybět. 






Pokusím se Vám popsat její podstatu.
Bude to znít možná složitě, ale věřte mi, že princip není složitý 
a do hry se zlehka dostanete po prvním odehraném kole. 

Oficiálně je hra určena pro 3 až 6 hráčů od 8 let, 
ale zvládal ji i Štěpa v cca 4 letech, 
samozřejmě ne nějak extra bravurně, ale hrát se s ním dalo. 
Teď v téměř 6 letech už jí zvládá s přehledem. 




Každý hráč obdrží 6 karet, určí se vypravěč 
a ten ze svých karet vybere jednu a nějak jí spoluhráčům popíše. 
Buď jedním slovem, nebo nějakou krátkou větičkou, je to na něm,
 nebo na tom, jak se s ostatními na začátku domluvili. 



Například má nějakou kartu, kterou se rozhodl popsat slovy 
Můj dům, můj hrad“. Kartu, kterou podle něho tento popis vystihuje, 
položí obrázkem dolu. Ostatní hráči se snaží se svých 6 karet vybrat takovou, 
která by se na daný popis také hodila. 

Vyberou jí a také ji dají obrázkem dolů. 

Na stole tedy máme kartu od každého hráče, 
všechny jsou obrázkem dolů, nevíme, co je na nich. 


Vypravěč karty zamíchá a postupně všechny otočí obrázkem vzhůru, 
seřadí je vedle sebe a označí, která je „jednička“, „dvojka“ a tak dále… 

Každý hráč samozřejmě ví jen to, jakou kartu dal on sám, 
neví co dali spoluhráči a co by mohla být vypravěčova karta, 
která je cílem odhalení. Každý hráč má u sebe malé kartičky s čísly,
 pomocí nich označí, zda si myslí, 
že vypravěčova karta je „jednička“, „dvojka“ atd. 

Kartičky se pokládají číslem dolů, aby ostatní neviděli, jak který hráč hlasoval. 
Když všichni odhlasují, otočí se malé kartičky s čísly nahoru a jde se bodovat. 



Účelem vypravěče není zmást hráče úplně, 
protože pokud ani jeden hráč neoznačí jeho kartu, nemá vypravěč žádný bod. 
Stejně tak když napoví moc a všichni jeho kartu uhádnou. 
Body se získávají i za to, že jste někoho zmátli 
a  někdo označil vaší kartu, aniž byste byl vypravěč… 
Prostě se Vaše karta tak hodila k popisku 
Můj dům, můj hrad“, že byla označena… 

Na fotce níže vidíte systém bodování: 



Podle počtu získaných bodů se posunou králíčci na herní desce. 
Poté se kartičky s obrázky, které se v tomto kole hádali, dají stranou.

Každý hráč si dobere jednu kartu, aby měl v ruce opět 6 karet,
 vypravěčem je nějaký další hráč a jede se nanovo. 



Když hru hrajete často, už se Vám kartičky malinko vryjí do paměti 
a především děti pak mají tendence je popisovat stále podobným způsobem 
a vy tak obvykle víte, jakou kartu vypravěč má. 
Pořídili jsme si tedy (resp.dostali jsme darem) rozšíření 
a to je opravdu pecka. 



Základní Dixit obsahuje 84 krásných ke kreativitě vybízejících karet, 
ale karty z rozšíření (dalších 84 ks) jsou naprosto úžasné poklady, 
u kterých máte chuť nechat si je zvětšit a pověsit si je doma jako obrazy… 
Ilustrátoři Carine Hinder a Jéroma Pelissier 
 popustili uzdu svým fantaziím, jen co je pravda… 



Myslím, že Dixit je povinnou výbavou každé hravé rodiny. 
Zabaví Vás při dlouhých zimních večerech, 
na dovolených, při deštivém počasí apod. 
Určitě je to i skvělý tip na dárek. 





A co Vy a hry?
Hrajete? Máte svého herního favorita?

Budu moc ráda za pár tipů od Vás!

Vaše Lady Tattooch

neděle 14. července 2019

Chladna z rána


Když jsem koncem jara šila tuhle 
sadičku na chladnější rána, 
nenapadlo by mě, 
že jí využijeme i během prázdnin...

Mě momentální ochlazení celkem vyhovuje, 
hlavně tedy proto, že teď většinu času trávím v kanceláří u počítače, 
ale cca za týden mi bude daňová sezóna končit, 
tak bych trochu toho tepla ocenila :-)

Tak snad to ještě přijde!
Zajíčkové látky jsem měla jen zbyteček, 
ale i tak to vyšlo na čepičku s nákrčníkem a širokou čelenku, 
které jsem si při chladnějším počasí moc oblíbila, 
hlavně proto, že se dají nosit i když má Barča culík, drdůlek, nebo tak...
A i na mašličku na gumičce zbylo :-)


















Vaše Lady Tattooch