pondělí 31. října 2016

Blogerka roku ???


Tak jo, přiznejte se dobrovolně, 
kdo jste mě nominoval ?!?!?!?!




 Ale od začátku:

Pokud máte blog, nebo občas na nějaký zajdete, 
nebo se aspoň občas díváte v televizi na takové ty zprávy z dění ve společnosti, 
zřejmě Vám tahle soutěž neunikla...

Jak název napovídá, jedná se o blogerskou soutěž, která každým rokem vyhlašuje nejlepší bloger(k)y v různých kategoriích...

Tuhle soutěž mám ráda ani ne tak kvůli jejím vítězům, 
jako spíš kvůli tomu, že mezi nominovanými blogy obvykle najdu někoho nového, 
kdo by mi jinak zůstal utajen.
Na vlnách internetu totiž surfuje neuvěřitelná spousta blogů, 
kteří si mezi oblíbenými stálicemi blogerské scény snaží vydobýt nějaké to své, 
aspoň malililinkaté, místo...
Jako třeba já!
A je to pekelně těžké,konkurence je velká a kvalitní...

 Tak jsem šla jako každý rok opět omrknout nominace, 
kdo že se nám to tam letos urodil...
A vybafnu tam na sebe JÁ????

Přísahám na holý pupek, že jsem se nenominovala!!!

Hlasuje se už více než týden a já to zjistila teprve dneska...

Jsem prostě v šoku!
Můj blog si tam vesele sedí vedle tak velkých jmen, vedle tolika mých oblíbenců, ke kterým pokorně vzhlížím...



Nemám ráda blogery, co při průběhu hlasování bombardují svůj blog a s ním spojené sociální sítě prosbami o hlasy.
Minimálně každou hodinu informují, pro ně asi natvrdlé čtenáře, že probíhá hlasování, aby nááááhodou nezapoomněli! 

To dělat nebudu.
Ale úplně bez povšimnutí tu svou nominaci samozřejmě také nenechám :-)

Pokud by tedy pro mou maličkost někdo chtěl zahlasovat
- a věřte mi, že mi radost udělá opravdu každý hlas,
především proto, že můžete dát jenom JEDEN hlas JEDNOMU blogu - 
učinit tak můžete 


Zaregistrujete se 
(je to rychlovka, jen jméno, mail a tel. č., je tam myslím nějaká soutěž pro hlasující, tak aby Vás asi pak mohli kontaktovat), 
zahlasujte
a pak vám na mail přijde odkaz, 
na který musíte kliknout.
Tím hlasování dokončíte :-)

Hlasovat můžete i pomocí obrázku v menu vpravo nahoře :-)

Hlasuje se tuším do 7.11.2016.




Jo a nebojte, stojím nohama pevně na zemi.
Znám vítěze předešlých let, vím jakou mají fanouškovskou základnu a podobně.

Opravdu si nedělám žádné naděje.
Myslím, že pro každého "menšího" blogera, je vítězstvím fakt, že ho někdo nominoval.
Že existuje někdo (kromě mámy :-))), pro koho jste bloger roku.
Ten pocit je vážně úžasný!


Vaše Lady Tattooch

neděle 30. října 2016

33


Ano, tolika let jsem včera dosáhla!

A krásně jsem to oslavila!
A to i navzdory tomu, že se vlastně nic extra oslavného nedělo.

Prostě den jako každý jiný, jen poklidnější a nabitý vším, co mám ráda.

Hned ráno mě rozradostnily květiny.
Na ně můj manžel nikdy nezapomene.
Ale, že pořídil i kytky pro děti, to mě malinko dostalo.
Pohled na ně, jak v pyžámkách stojí s pugéty a oba mi podávají levou ručičku a říkají:

"Všechno nejlepší k narozeninám, hodně štěstí, zdraví a ať se ti líbí ve školce."

je prostě něco, co umí dojmout :-)






Pak přišel dárek poněkud materialističtější (hrozné slovo, ani nevím, jestli existuje),
ale mám TÁÁÁÁÁÁÁÁÁKOVOUUUUU  RADOST!



Žádná suma ani věc ale nepřekoná takové vlastnoručně vyrobené přáníčko od dítka.
A to zajistila Barborka.

Na vrchní straně, kdyby někdo nááááhodou nepoznal, jsou dvě vlaštovky, maminka a miminko.
Maminka vlaštovka prý zrovna byla u kadeřnice a má natočené vlásky :-)))))))



A uvnitř tohle dílo:


Barborce je 5,5 a psát samozřejmě ještě neumí (kromě "BARČA, které je součástí snad každého obrázku)
ani nechci aby uměla. Od toho je myslím škola.

Ale poslední dobou po písmu nějak prahne.
Zajímá se, jak se co píše, jakým slova začínají písmenem a hlavně strašně ráda písmena překresluje.
Takže mi vždycky nadiktuje větu, já jí napíšu a ona si to přepíše.

A tak vznikalo i mé přáníčko.




Kromě květin a darů jsem včera stihla procházku s rodinkou studenou, ale podzimně krásnou krajinou, na které jsem udělala fůru fotek.

Ušila jsem dětem parádní ušanky (určitě se tu brzy pochlubím) za poslechu krásné hudby, kterou mi nadělil švagr a poděkovala za spoustu milých přání od přátel nejen na Facebooku.

Takže rodina, příroda, focení, šití, hudba, klídek, pohodička, žádný spěch...

KRÁSNÉ NAROZENINY TO BYLY!

Ještě jednou všem děkuji za milá přání a dárcům za krásné dárky!


Vaše Lady Tattooch

čtvrtek 27. října 2016

Šijem srdce(m)


S tímhle "projektem" přišla Baru sama.
A ano, přiznávám dobrovolně, já se tetelila štěstím...
Vůůůbec by mi totiž nevadilo, kdyby jí také pohltilo kouzlo šití.

A čím dřív, tím pro ní líp.

Já si neustále vyčítám, že jsem k tomu "přičuchla" až po třicítce.
Takového promarněného šicího času...
 A to mě maminka nejednou lákala, 
ať si to přijdu ozkoušet na její stařičké Veritasce.

Párkrát jsem i šla, ale nadšení mě vždy opustilo už ve chvíli, 
kdy se mě snažila naučit navléknout nit...
Přišlo mi to složitostí srovnatelné s nějakým vesmírným projektem pro NASA.
Nepochopila jsem to nikdy...
Člověk holt asi musí dozrát...

Ale zpět k srdíčku.

Baru, inspirovaná svými sestřenicemi, 
přišla s tím, že by si chtěla ušít voňavý polštářek.
Je to jednoduchoučká záležitost, 
kterou zvládnou i menší dětí,
 a z které na konci vyleze pěkný adept na vánoční dárek např. pro babičku :-)


Potřeba bude:

  • kousek látky
  • nůžky
  • jehla + niť
  • polštářová výplň 
  • koření




Postup je asi zřejmý, ale i tak ho raději nastíním.

Z látky vystřihneme dvě srdce (nebo jiný tvar samozřejmě...), 
položíme látku "pěkným na pěkné" (tedy lícem na líc) 
a sešijeme po obvodu, necháme si asi 5 cm otvor. 
Tím srdce protočíme, aby byl líc látky navrchu.

Otvorem srdce vycpeme polštářovou výplní a při vycpávání přidáváme i nějaké to voňavé koření.
My zvolily hřebíček

Nakonec zašijeme otvor a je hotovo.
Ještě bychom mohli navrch přišít šňůrku, aby se srdíčko dalo zavěsit...










Barborce je 5,5 roku a musím říct, že práci s jehlou zvládala bravurně.
Zvolila jsem takovou tu největší možnou, aby se jí pěkně držela.

I když chvílemi škemrala o pomoc, nechala jsem jí v tom a ona celé srdce sešila sama.
Pomohla jsem jen s finálním sešitím otvoru.

Na srdíčku je samozřejmě vidět, že ho šila švadlenka začátečnice, ale to je na něm právě to nejkrásnější!





Vaše Lady Tattooch

sobota 22. října 2016

Mentolové slečinky...



... moje látková "syslírna" ukrývá už pěkně dlouho!

Konečně jsem se dokopala k tomu je zpracovat.
Moc jsem se na ně těšila.

Kombinace roztomilých slečinek, 
kterým já říkám "francouzské", 
a mentolové barvy mi učarovala.

Pokud by to měl někdo podobně, látku můžete koupit například ZDE.
Vecicky.sk je sice slovenský e-shop, 
ale přes zásilkovnu zasílají i do ČR a to za necelých 90,- Kč, 
což je srovnatelné s většinou e-shopů u nás.

Určitě obchůdek omrkněte, mají tam náááádherné látky...
Jen cena je teda bohužel vyšší...

Z metru látky mi vyšlo akorát na šatky pro Barborku (vel. cca 128/134) a na čepičku.



Jak na šaty už jsem tu nedávno popisovala, 
takže pokud by někdo potřeboval trochu napovědět, 
TADY je návod.

A jak šiji čepičku můžete vyčíst v TOMTO článku.









Vaše Lady Tattooch

neděle 16. října 2016

Na bílo podruhé...


Po obývacím pokoji, který podlehl mým štětcům asi před měsícem,
 a o kterém jsem Vám psala TADY,
přišla na řadu i kuchyň.


Opět jsem k přeměně použila barvy Annie Sloan,
konkrétně odstín Old White,
které kupuji na Patina House.

A opět jsem nic nebrousila, jen odmastila.

Všechny potřebné informace jsem už sepsala minule, 
takže pokud by se někdo chystal na něco podobného, 
určitě si přečtěte mé zkušenosti a postřehy.
Vše najdete ZDE.

Tak a teď ke změně.

TAKTO TO U NÁS VYPADALO PŮVODNĚ:



A TAKTO TO VYPADÁ NYNÍ:










Opět celá přeměna čistě v mé režii!

Takže ženy, které pochybujete o tom, zda byste něco takového zvládli bez mužské pomoci,
jako já na počátku,
zahoďte veškeré obavy, pořiďte barvy a štětce a směle do toho!

Kuchyň mi šla snadněji a rychleji, než komody v obývacím pokoji.
Přeci jen tam není tolik prosklených skříněk. které musíte natírat i uvnitř.
A není tak členitá.

Jedná se ale o imitaci dřeva, což práci až tak nekomplikovalo, 
ale rozdíl tam přeci jen byl.
U obýváku jsem dávala vrstvy dvě a tady jsem musela natírat třikrát.

Po druhé vrstvě sice vše vypadalo krásně a sytě bíle, 
po zavoskování ale napovrch vylezly všechny neduhy a muselo se bílit potřetí.

No co Vám budu vyprávět, ruku necítím ještě teď :-)))

Součástí naší kuchyně je i jídelní kout.
Ani na ten jsem nezapomněla.


U stolu jsem barvila jen spodní část.
Přeci jen máme dvě malé děti a jídelní stůl je naše největší "pracoviště".

Kromě jídla se na něm řeší většina našich výtvarných projektů.
Takže vodovky, voskovky, fixy, lepidla a všemožné jiné výtvarné nezbytnosti...
A to by asi bílému nátěru úplně neprospívalo.

Židle jsem obměnila úplně.
Ale i tady se projevila moje recyklační povaha.

Prošmejdila jsem dům a sklep skrýval tyto poklady.
Trochu jsem se s nimi ale potrápila.
Původní tmavě zelený nátěr se prostě nechtěl vzdát a i po 
!!! čtyřech vrstvách !!!
 Annie Sloan stále prosvítal...
No byla chyba, že jsem je nezbrousila nebo třeba nezalakovala před tím, než jsem se na ně vrhla.
To by asi pomohlo.
No ale co, chybami se člověk učí...

Nakonec jsem musela sáhnout po syntetické barvě ve spreji, která nezklame nikdy
a situaci tím zachránila.





No a na kolik tahle sranda vyšla?

Spotřeba barev na celou kuchyni a jídelní kout, 
včetně 4 zbytečných nátěrů 4 židlí (i když na fotu jsou jen 3),
byla čtyři litrové barvy (820,-/ks) a jeden vosk (390,-).

Celkem tedy 
necelé 4.000,- Kč.

 A to se vyplatí!!!
Protože za to člověk obvykle novou kuchyň nepořídí :-)))

Momentálně jsou mé renovační ambice celkem uspokojeny.
Jen co se z toho trochu oklepu ( a začnu zase cítit pravou ruku :-)),
tak se vrhnu na dětský pokoj.

Barvy tam také potřebují trochu zkrotit a ke slovu se dostane i šicí stroj.
Budou potřeba nové přehozy na postele, nové košíky na hračky, nějaký ten polštářek...
No tam se vyřádím :-))


Vaše Lady Tattooch

neděle 9. října 2016

Seznamte se, Jessie...


Pamatujete, jak jsem nedávno psala o kočce, 
co se u nás jen tak objevila a pár posledních prázdninových dní nám dělala společnost (KLIK)?

Nevěděli jsme, zda se zatoulala a u nás našla nový domov, 
nebo zda nás přišla prostě jen navštívit...

Nakonec to byla opravdu jen návštěva.
Ale své poslání tahle čičina asi vážně měla...

Zasadila v nás všech totiž semínko touhy, mít nějakého kočičího tvorečka doma.

Takže když se u kamaráda na farmě narodila koťátka, bylo jasno...

Včera jsme si pro ní jeli.
Je úžasná!!!
Malinkatá, mazlivá, inteligentní (hned první den se naučila chodit na kočičí záchod)
a hlavně

JE NAŠE!!!!












Původní plány byly, že kočku jedině venku, 
že bude bydlet ve sklepě a domů že chodit nebude...

Plány jsou jedna věc, kotě věc druhá...
Kdo by takového mini tvorečka strčil do studeného sklepa?
No my ne...

Takže klasika - 
je to gaučový povaleč 
a myslím, že minimálně do jara má "teplo domova" zajištěné :-)


Vaše Lady Tattooch