úterý 1. září 2015

Do školky... už třetím rokem!


Že to strašně letí, a že s dětmi to letí ještě rychleji, je krom ohrané fráze prostě holý fakt...
A tak jsem se nějak nenadála a Baru dnes vyrazila do školky už třetím rokem.

Tento školní rok bude její předposlední.
Příště už do předškoláků a pak školačka...
To už je ale úúúplné sci-if, na které vůbec nechci myslet!

Na její školkové začátky si pamatuji jako dnes.
Bez slziček se to neobešlo.
I když úplně první den zvládla bravurně a s úsměvem.
Překvapil jí dle mého spíše fakt, že to jako nebylo jen na zkoušku, že je to vážně a každodenně.

I pro mě to byla VELIKÁ změna.
Štěpka tou dobou ještě obýval můj pupík, takže jsem najednou po 2,5 letech zůstala dopoledne doma úplně sama a nemohla jsem na ní přestat myslet, ale totálně!
Kdyby školka měla nějaké webové kamery ve třídách, byla bych nonstop online nalepená na monitoru.
Strašně mě zajímalo, jak se chová, jak to zvládá, jestli netrpí, jestli nezlobí...
No všechno....
Po cca 14 dnech jsem si začala zvykat a celou situaci mi hodně usnadnil fakt, že její první paní učitelky, které jí provázely celé dva roky, byly NAPROSTO ÚŽASNÉ!!!
(A také fakt, že tam měli malá umyvadla, která Baru naprosto fascinovala, a kde trávila ze začátku většinu času - nejednou se jim tam tam totálně zmáchala:-)) )

Dnes ale na Barču čekaly nové paní učitelky a nová třída.
Já osobně bych preferovala, kdyby stejné učitelky provázely děti po celou školkovou docházku.
Spousta školek to tak má a je to dle mého méně stresu pro děti.
Ale tak život je změna.
Věřím, že i tuhle změnu Barborka ustojí a padnou si navzájem do oka ;-)








Všem dětičkám škol(k)ou povinných přeji, aby se jim dařilo, všechno je to bavilo, ve třídách se jim líbilo, jídlo jim chutnalo, po rodičích se jim nestýskalo, ráno se málo plakalo a nic je nestresovalo :-)

A učitelům přeji pevné nervy, ani oni to rozhodně nemají lehké!
Klobou dolů před nimi a jejich profesí.

Vaše Lady Tattooch



4 komentáře:

  1. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Lady Tattooch, zdá se mi to, nebo popisujete "můj" příběh? Vše co tu píšete je naprosto totožné s tím, co jsme prožívaly já a moje dcera Klárka před 2 lety (včetně malých umyvadel, věčně mokrého oblečení a mých počátečních pocitů). Až z toho mám husí kůži. Moc pěkně napsané. Váš blog i Vaše výrobky se mi moc líbí, máme od Vás s dcerou pár kousků. Jen tak dál! M. Novotná

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Míšo moc děkuji za milá slova! Asi budeme, my matky, povětšinou ze stejného těsta :-) Dneska jsem opět jak na trní, ráno byly slzičky, tak jsem celé dopoledne naprosto neproduktivní a už se nemůžu dočkat, jak si pro tu mojí cácoru za chvilku vyrazím :-)

      Vymazat
  3. Každá změna v životě našich dětí je náročná, leckdy víc pro maminky, než pro samotné děti. Snad nám matkám může být útěchou, že v tom nejsme samy, a že všechny tyhle "bolístky" nakonec zvládneme. Musíme! :-)) Mějte se krásně!

    OdpovědětVymazat