úterý 27. října 2015

Dvě svíčky na dortu ...


Ač se může zdát, že na dortu byla svíčka jen jedna, opravdu tam nakonec byly dvě.
Protože první svíčka ve tvaru číslice "2" měla trochu technické problémy - nechtěla hořet, byla později vyměněna za funkční, aby bylo i trochu toho ohně.
Víte přeci, jak ho děti milují :-)

Svíčky ale nejsou podstatné, podstatné je, že našemu nejmladšímu už jsou dva roky!
A to od včera.
Oslava proběhla v neděli a malý "dvouleťák" si jí patřičně užil.


Mezi prvními gratulanty samozřejmě babička s dědou.
A přinesli, mimo jiné. vrtulník a parádní čepice!




O dort s Humpty Dumpty (pokud by někdo nevěděl, o co jde, dočtete se více TADY) se postarala moje kamarádka - díky Dádo!!!
Opět úžasné dílo po všech stránkách - jak po té vizuální, tak po té chuťové.
Ještě, že mám tak šikovné kamarádky, já bych se zmohla tak na nepečený piškotový ;-)


Vajíčko bylo předtím, než bylo sežráno, zahrnuto dostatečnou láskou :-)





A konečně funkční svíčka a může začít "foukačka".
Je Vám asi jasné, že zapálit jsme jí museli asi 70x, foukání je prostě veliká zábava :-)


Dalším darem, který sklidil úspěch, byl ponk s nářadím.


Velice praktická věc - nikdy nevíte, kdy budete zrovna potřebovat sourozenci odříznout nohu, takže mít takovou pilku po ruce se hodí :-)


Radost udělali i mluvící František a maminkou vyrobené Humpty Dumpty (o tom jak jsem ho vyráběla více ZDE).


Dokonce se vajíčko stalo i "plyšákem na spinkání", což je veliká pocta a mě to samozřejmě hřeje u srdce ;-)
Bohužel i František se dostal ke Štěpovi do postýlky.
Takže jsme dneska museli už od 6 od rána poslouchat Františkovy prupovídky a písničky.
František ani Štěpa nějak nebrali v potaz fakt, že chceme ještě spát...


No a Humpty Dumpty potřetí - tentokrát jako hra.
Postavíte zeď, na ní posadíte vajíčko a pak lopatičkou odstraňujete cihličky.
Prohrává ten, komu vajíčko spadne - veliká zábava, hlavně pro Baru.



A nemůže si odpustit taky trochu toho nostalgického vzpomínání na to, kdy se tenhle cvrček narodil.

Takhle fotka mě vrací přesně do doby, kdy vznikla. 
Do všech pocitů.

Štěpkovi bylo jen několik desítek minut a já byla NESKUTEČNĚ  šťastná!
Hrozně se mi ulevilo, že už je to (=porod) za mnou.
Že už skončilo to nekonečné čekání (= Štěpu jsem přenášela a konec těhotenství, který jsem strávila čekáním v nemocnici na gyndě byl nekonečný).
Radovala jsem se z toho, že vše proběhlo tak rychle a hladce (= Štěpu sice vyvolávali, ale od prvních kontrakcí do porodu, to trvalo jen něco malinko přes hodinu).
No prostě to byly nádherné chvíle.

Ani nechci věřit že už je to DVA roky!

Tak ještě jednou VŠECHNO NEJLEPŠÍ, Štěpánku!



Vaše Lady Tattooch

2 komentáře:

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.