úterý 19. dubna 2016

Máme doma entomoložku


Ano, už je to tak...
Vůbec nevím, kde se v ní tohle bere.
Po mě to tedy 100% nemá!

Asi se v tomto směru naplno prosadily tatínkovy geny, protože ten tuhle "havěť" taky rád.

A tak se stalo, že se nám doma občas vyskytují takovéhle přírodní úkazy.
Ale vezmu to od začátku...



Baru už od mala miluje hmyz, hlavně motýly.
A protože jí tatínek obvykle splní, co jí na očích vidí, vzal jí na hmyzí burzu.

Odtud si tahle entomologická dvojka dovezla pár exemplářů - kukly a housenky.
Umíte si asi představit mé nadšení :-)

Housenky jsme ubytovali a poctivě je krmili, tím, co mají rády.
Musím říct, že to byly pěkní jedlíci.
Listy nám doslova mizely před očima.

Když se dosytosti nacpaly, tak se zakuklily a nastalo napínavé čekání.






Tahle fešanda se z kukly vyloupla po pár týdnech.

To bylo doma radosti.
Teda entomologická část naší rodiny se radovala.
Já už méně, neboť první co motýl udělal bylo, že mi pokadil záclonu...


Jedná se o lyšaj pryšcový a i já musím uznat, že je vlastně moc hezký.
Do ruky bych ho tedy nevzala, protože ta velikost se mi zdála ohromující.



To jsem ale netušila, co se vylíhne z téhle zelené.

Už velikost kukly napovídala, že to nebude žádný drobek.
Ale realita byla vážně šokující.


Museli jsme si na ní dost dlouho počkat.
Zakuklila se na podzim a na svět vykoukla teprve předevčírem...

Baru se radovala, jako kdyby se nám právě narodilo štěňátko a já už pomalu začínala obvolávat kamarádky, abych zjistila, která mi poskytne azyl.
Představa, že tohle teď bude bydlet s námi, mě totiž dost děsila...


Měl by to být zřejmě lyšaj dubový, i když se moc neshoduje s obrázky, které nám pod tímto názvem "vyplivnul" google...







Pokud jste dámy (předpokládám, že mě čtou jenom dámy) dočetly a doprohlížely tenhle článek až sem, patří Vám obdiv.

Vsadím se, že se nejedné zježily chlupy.
Některé jsem možná zkazila chuť k jídlu, nebo něco podobného...

No rozumím Vám, mám to podobně, já se prala sama se sebou i při vybírání fotek.

Ale zase se tímhle celým ukazuje, že mateřská láska je asi opravdu bezmezná, a že máma pro radost svého dítěte překoná, nebo aspoň na chvíli potlačí, nejednu fobii...


Vaše Lady Tattooch

6 komentářů:

  1. Mě se strašlivě líbí i ty housenky, i ti motýli (taky mě fascinuje, že během zakuklení změnili češtinský rod). Momentálně mám v Petriho misce larvu tesaříka, a ta rozhodně není tak hezoučká, jako tyhle cizokrajné potvory. tokamak.tk

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No taky mě ten proces "housenčení, kuklení a ve finále motýlení" docela fascinuje... A malá takhle mohla krásně pozorovat v praxi, co ta příroda dovede :-)

      Vymazat
  2. Jsou to krasavice/krasavci, ale drbat za křídlem bych je po večerech taky nemusel. Ač nejsem dáma, máš můj obdiv! ;)
    T.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Držím se zuby nehty ;-) Ještě, že se po mě nechce nějaká větší angažovanost! A zdravím "na kopeček", Vaše blogerské duo "žeru" !

      Vymazat
  3. No,pobavila som sa, ale doma by som ten "zverinec" asi nechcela :-)
    Pekný večer,
    A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem ho nechtěla... Škoda, že se mě nikdo nezeptal :-))

      Vymazat