Bouby mají výdrž

 

Letos je houbařská sezóna opravdu dlouhá. 

Svědčí o tom fakt, že ještě začátkem listopadu 
jsme lesy opouštěli s plným košíkem. 
Samozřejmě už to nebylo tak zajímavé, co se rozmanitosti najitých kousků týká, 
ale takový hřib sametový 

(tedy myslím, že se tak jmenuje, já v naší rodině totiž nejsem zrovna ten nejzdatnější mykolog) 

byl zastoupen hojně. 

Resp. byl tou jedinou houbou, kterou jsme našli :-)

Ale díky ní, jsme si mohli i v pokročilém podzimu dopřát houbové řízky!

Houbaření bylo letos fajn. 
Člověk se v podstatě za dané situace nedostane s dětmi nikam jinam než do lesa. 
Ale i tak to pro mě má určitý nádech smutné nostalgie, 
protože mám podzimní houbaření spojené především s naší rodinou ze Slovenska, 

která nás pravidelně začátkem podzimu navštěvuje. 

Právě s nimi vždy brázdíme lesy a doma pak u lahve vína zběsile najité kousky krájíme a sušíme v sušičce, 

aby si je mohli odvést s sebou na Slovensko 

a měli po zbytek roku voňavou památku, 

která jim nejen ochutí řadu pokrmů, ale i připomene, 

jak nám tu je spolu vždycky fajn....

Pevně věřím, že za rok to zase zopakujeme!

Vaše 

Lady Tattooch