Únikovka

Někdy se nečekaná změna plánů zvrtne v zajímavou novou zkušenost.

 V pátek jsme měli s kamarády v Praze vyrazit na konncert U2 revival.

Revivalový Bono je náš kamarád a já se těšila, 
že jeho kapelu konečně uslyším naživo.

Těsně před odjezdem, jsme ale zjistili, že je koncert zrušený.

Co teď???

Buď zůstaneme trčet doma a nebo se narychlo vymyslí záložní plán.

A tak se zrodila myšlenka na ÚNIKOVKU.

Znáte?

Únikové hry se poslední dobu rozrůstají, jak houby po dešti. 

Je to nový způsob, jak zažít uměle vytvořené dobrodružství 
a stát se tak trochu hercem v napínavém či hororovém filmu.

Slyšela jsem o nich něco málo, ale úplně jasnou představu jsem neměla.

O to větší to celé bylo vzrůšo!

Jejich podstata spočívá obvykle v tom, že jste zavřeni v místnosti 
a máte vymezený čas na to, se z té místnosti dostat. 
Většinou je hra pro více lidí, musíte spolu spolupracovat, komunikovat a přemýšlet.

Pro svou únikovou premiéru jsme zvolili firmu Endorfin.

Brali jsme to jako srandu. Tedy ze začátku.

Poprvé jsem znejistěla, když slečna na recepci překvapeně zvedla obočí 
a podivovala se, že jsme si jako úplní nováčci zvolili zrovna hru 
inspirovanou hororem SAW...

Když nám pak začala nasazovat kožené náramky zamčené na zámek 
a kamarádku dokonce ověnčila nějakým podivným límcem, 
co hrozil vybuchnutím, do smíchu už mi moc nebylo. 
A když nás pak postupně začala odvádět do ne zrovna útulných prostor, 
poutat k židlím a zavírat do klecí či nasazovat na hlavu podivuhodné konstrukce, 
měla jsem stažené půlky na maxium...

A pak to vypuklo.

Začala se odvíjet naše hororová hodinka, 
ve které první musel vysvobodit druhého, ale zvládl to jen za pomoci třetího a čtvrtého, abychom společně mohli pokračovat dál, do dalších místnosti. 

Všechno bylo propojené, úkoly nebyly úplně intuitivní, 
chtělo to vážně trochu přemýšlení a důvtipu. 
Občas se na obrazovce zjevil takový ten panák, 
co provázel uvězněné v SAW a trochu nám napověděl. 

Měli jsme i jednu vysílačku, skrz kterou s námi komunikovala slečna z recepce, 
která nás sledovala na monitoru a ve chvílích, kdy viděla, 
že jsme v koncích nebo na to jdeme úplně opačně, 
nás popostrčila správným směrem.

Myslím, že za svůj výkon se vůbec nemusíme stydět. 
Stihli jsme se zachránit ve vymezeném čase, 
nějaká ta nápověda z vysílačky nás sice neminula, 
ale vcelku jsme myslím byli poměrně samostatní.

Byl to nevšední zážitek, plný příjemného napětí a adrenalinu.

Jasně, že víte, že všechno je jenom jako.
Že výhrůžky o upečení v peci, vylomení čelisti či useknutí ruky jsou plané, 
ale prostředí není úplně líbivé, občas se někdo ocitne v nepříjemně stísněném prostoru, 
občas musí někdo sáhnout na něco nechutného. 
Toto všechno a čas, který běží při únikovce opravdu rychle, 
vás dostane do výjimečného stavu a přinese pocity, které člověk běžně nezažívá.

Endorfin kromě námi prožitého SAW nabízí také  společnost Freddyho Kruegera:

Plavbu na Titanicu:

Či STAR WARS dobrodružství:

No a pro otrlé dokonce únikovku pro jednoho hráče (do toho bych teda asi nešla) MÁRNICE:

 Myslím, že jsme si to užili, 

bylo to něco nového a všem "hravým" lidem to vřele

DOPORUČUJI!

Zdroj všech fotek www.endorfin.cz

Vaše Lady Tattooch

Produkuji, ale omezuji...

Koncem minulého roku na mě v předvánočním blázinci 

padla tak trochu tvůrčí depka.

Rozčilovalo mě, jak nic nestíhám. 

Měla jsem v plánu daleko více "handmade" dárků, ale skutek utek. 

Vše probíhalo na poslední chvíli a jak jinak než ve stresu.

Čas je prostě neúprosný a nedá se nafukovat.

Je vzácný a měli bychom ho trávit co nejvíce tím, co nás baví... 

A to jsem si potřebovala uvědomit.

Miluji šití a tvoření, ale když se z koníčku stane povinnost, 

zamilovanost se vytrácí.

A to se mi tak trochu dělo.

Po práci jsem obvykle letěla ke stroji a šila objednávky z Fleru, 

abych do půl šesté stíhala balíčky odnést na poštu, 

pak domácnost, děti a takové to všechno okolo 

a najednou jsem si uvědomila, že na šití pro sebe, své děti, 

dárků pro své blízké apod. už čas prostě není, a to dlouhodobě...

Látky nasyslené rok či dva čekající až dětem ušiji nějaké to oblečení?

Na Pinterestu uloženy desítky šicích nápadů, ovšem bez realizace?

Takhle to chci?

No nechci!

Takže jsem s končícím rokem ukončila i své "tvoření pro veřejnost".

Bylo to těžké rozhodnutí, protože mě provází už pomalu 8 let, 

a protože mám hlavu stále plnou nápadů,

ale tak moc se mi ulevilo...

Teď si asi říkáte, co to plácám, píši, že už neprodávám 

a obchod na Fleru stále frčí a dneska představuji dokonce novinky?

Věc se má tak - obchůdek jsem úplně nezavřela, 

přeci jen mám poměrně dost zásob, které jen tak nevyhodím, 

ale časově náročnější věci jsem z něj vyřadila

a pár věcí už jen doprodávám.

Třeba se v shopu zase někdy objeví, 

ale to jen když se budu nudit a budu mít chuť je ušít do zásoby.

Já obvykle prodávala věci, které nebyly předem vyrobené 

a vyráběla jsem až po objednávce, 

a když se takových věcí sešlo třeba deset 

a já je měla vyrobit za jeden večer, 

byl to blázinec a tvořila jsem někdy i s pěknou nechutí...

Prostě jsem to potřebovala nutně přehodnotit a přenastavit.

Šití je mým koníčkem, ne mou obživou, 

takže si míním jeho kouzlo zachovat :-)

Proto PRODUKUJI, ALE OMEZUJI...

Tohle je pár novinek, které se už od včera vyhřívají na Fleru

a až se vyprodají, tak už prostě nebudou ;-)

Vaše Lady Tattooch

Překlápěcí kabelka

Toužím po kabelce tohoto typu už dlooouho,

 protože se jedná o velice praktickou záležitost.

Když máte jen pár věcí, překlopíte 

a když se cestou domů stavíte na nákup, 

můžete jí nacpat až po okraj :-)

Budu si tu svou ale muset ještě ušít, 

protože tato byla pro švagrovou k Vánocům.

Překlápěčku jsem šila poprvé 

a velkou inspirací mi byla Barča šijící pod značkou Lochta, 

která je na kabelky tohoto typu přebornice.

No ona je přebornice na všechny druhy kabelek a nejen na ně!

A ta preciznost zpracování! Mám se ještě hooodně co učit!

Ostatně její tvorbu můžete omrknout  ZDE.

Zdroj: http://www.shop.sitiniti.cz

Úžasná ptáčková látka mi učarovala na první pohled.

Je z ŠITÍ NITÍ, kde se to látkovými skvosty jen hemží...

Ostatně jen kolekce Nesting Birds je pastva pro oči.

Mám doma už oboje velké "ocáskaté" ptáčky 

(pravý horní a levý dolní roh).

Zdroj: http://www.shop.sitiniti.cz

Z petrolejových ptáčků jsem šila kosmetické taštičky 

pro paní učitelky do školky k Vánocům.

Jen jsem fotila při špatném světle, 

tak krása látky tak nevynikne...

Žlutá koženka, z které je celá zadní strana a spodek přední, 

je z BUBULAKOVO, 

brala jsem odstín moutarde 

a myslím, že sedí k ptáčkům perfektně :-)

Vaše Lady Tattooch

Oba v kroji

Barborka místní folklórní soubor Vysočánek

 navštěvuje už snad čtvrtým rokem.

Od září je jeho součástí i Štěpánek.

Strašně jsem se těšila, 

až se budu moc kochat pohledem na obě dítka v kroji.

Já tyhle folklórní "mundůry" prostě můžu, 

teda hlavně na dětech..

A dočkala jsem se teď ve čtvrtek, 

kdy se konala již tradiční vysočánková pěvecká soutěž Zpěváček,

při které děti obléknou kroje a zazpívají lidovou písničku.

Štěpánek si vybral písničku 

"Jede, jede poštovský panáček" 

a obě její sloky odzpíval s přehledem...

Barborka letos zvolila písničku 

"Koulelo se koulelo"

a vyzpívala si druhé místo ve své kategorii, 

takže i perníková medaile byla :-)

Hluboce se skláním před všemi malými zpěváčky!

Mě by nikdo v jejich věku na pódium před mikrofon nedostal.

Letos má Vysočánek hodně nových členů, 

soutěže se účastnily i tříleté dětičky, 

což byla jednak roztomilost sama, ale hlavně velká odvaha!

Všechno to jsou prostě takový malý folklórní superhrdinové :-) 

Já jsem na ty své dva úžasňáky neskutečně pyšná 

a děkuji jim za úžasný zážitek!

Vaše Lady Tattooch