Dixit

Tuhle hru jsme objevili díky úžasné partičce lidí předloni na horách. 

Je to hra, která si hodně pohrává s fantazií hráčů, 

pobavíte se u ní a dostanete se do světa kouzelných obrázků, 

které naplno roztočí Vaší představivost. 

Ne náhodou je hra ověnčena několika prestižními cenami 
a nám bylo už po první partičce jasné, 
že nemůže v naší rodinné sbírce chybět. 

Pokusím se Vám popsat její podstatu.
Bude to znít možná složitě, ale věřte mi, že princip není složitý 
a do hry se zlehka dostanete po prvním odehraném kole. 

Oficiálně je hra určena pro 3 až 6 hráčů od 8 let, 
ale zvládal ji i Štěpa v cca 4 letech, 
samozřejmě ne nějak extra bravurně, ale hrát se s ním dalo. 
Teď v téměř 6 letech už jí zvládá s přehledem. 

Každý hráč obdrží 6 karet, určí se vypravěč 
a ten ze svých karet vybere jednu a nějak jí spoluhráčům popíše. 
Buď jedním slovem, nebo nějakou krátkou větičkou, je to na něm,
 nebo na tom, jak se s ostatními na začátku domluvili. 

Například má nějakou kartu, kterou se rozhodl popsat slovy 
„Můj dům, můj hrad“. Kartu, kterou podle něho tento popis vystihuje, 
položí obrázkem dolu. Ostatní hráči se snaží se svých 6 karet vybrat takovou, 
která by se na daný popis také hodila. 

Vyberou jí a také ji dají obrázkem dolů. 

Na stole tedy máme kartu od každého hráče, 
všechny jsou obrázkem dolů, nevíme, co je na nich. 

Vypravěč karty zamíchá a postupně všechny otočí obrázkem vzhůru, 
seřadí je vedle sebe a označí, která je „jednička“, „dvojka“ a tak dále… 

Každý hráč samozřejmě ví jen to, jakou kartu dal on sám, 
neví co dali spoluhráči a co by mohla být vypravěčova karta, 
která je cílem odhalení. Každý hráč má u sebe malé kartičky s čísly,
 pomocí nich označí, zda si myslí, 
že vypravěčova karta je „jednička“, „dvojka“ atd. 

Kartičky se pokládají číslem dolů, aby ostatní neviděli, jak který hráč hlasoval. 
Když všichni odhlasují, otočí se malé kartičky s čísly nahoru a jde se bodovat. 

Účelem vypravěče není zmást hráče úplně, 
protože pokud ani jeden hráč neoznačí jeho kartu, nemá vypravěč žádný bod. 
Stejně tak když napoví moc a všichni jeho kartu uhádnou. 
Body se získávají i za to, že jste někoho zmátli 
a  někdo označil vaší kartu, aniž byste byl vypravěč… 
Prostě se Vaše karta tak hodila k popisku 
„Můj dům, můj hrad“, že byla označena… 

Na fotce níže vidíte systém bodování: 

Podle počtu získaných bodů se posunou králíčci na herní desce. 
Poté se kartičky s obrázky, které se v tomto kole hádali, dají stranou.

Každý hráč si dobere jednu kartu, aby měl v ruce opět 6 karet,
 vypravěčem je nějaký další hráč a jede se nanovo. 

Když hru hrajete často, už se Vám kartičky malinko vryjí do paměti 
a především děti pak mají tendence je popisovat stále podobným způsobem 
a vy tak obvykle víte, jakou kartu vypravěč má. 
Pořídili jsme si tedy (resp.dostali jsme darem) rozšíření 
a to je opravdu pecka. 

Základní Dixit obsahuje 84 krásných ke kreativitě vybízejících karet, 
ale karty z rozšíření (dalších 84 ks) jsou naprosto úžasné poklady, 
u kterých máte chuť nechat si je zvětšit a pověsit si je doma jako obrazy… 
Ilustrátoři Carine Hinder a Jéroma Pelissier 
 popustili uzdu svým fantaziím, jen co je pravda… 

Myslím, že Dixit je povinnou výbavou každé hravé rodiny. 
Zabaví Vás při dlouhých zimních večerech, 
na dovolených, při deštivém počasí apod. 
Určitě je to i skvělý tip na dárek. 

A co Vy a hry?

Hrajete? Máte svého herního favorita?

Budu moc ráda za pár tipů od Vás!

Vaše Lady Tattooch