Tak si ten rok shrňme...

Moji milý čtenáři, vítám Vás v roce 2016!!!

A hned zkraje upozorním ( i když každý kdo má funkční oči to asi postřehl), že blog vstoupil do nového roku v novém kabátku.

Trošku jsem zkrotila barvy a o titulku se teď chvilku bude starat tahle koláž z fotek.

Tu budu dle období a nálady měnit, ať se nenudíte.

A jelikož je to letos poprvé, co se Vám hlásím, tak by to asi chtělo nějaké to chytré zamyšlení nad rokem předchozím,co?

Ale nebojte, o něco chytrého a ještě spojeného s myšlení se raději pokoušet nebudu, 

přeci jen už jsem skoro 5 let na mateřské, mozek tudíž měkne... 

Vyjádřím to radši pár fotkami, ty řeknou víc než slova!

Takže, jak že jsme se v tom 2015 měli?

Měli jsme se...

 J  A  R  N  Ě ...

L  E  T  N  Ě ...

P  O  D  Z  I  M  N  Ě ...

a

Z  I  M  N  Ě ...

No prostě, měli jsme se 

N  Á  D  H  E  R  N  Ě !!!

Jednu věc bych na tom loňském roce ale přeci jen vypíchla a zmínila.

Je pro nás asi tou nejvýznamnější, kterou jsme zažili.

Kdo mě čte už delší dobu, popř. kdo mě zná osobně, jistě ví, jak jsme se natrápili se Štěpánkovým záhadným maroděním, které trvalo ROK !!!

Začalo to, když mu ještě nebyl ani rok a opakovalo se to každý měsíc, někdy i častěji.

 Jeho nemoc spočívala v tom, že měl vysokánské horečky - ano, i teploty dosahující téměř k 41 stupňům nebyly výjimkou - a v těle velký zánět.

Jen nikdo nevěděl čeho, ač jsme prošli několika "výzkumy".

Hospitalizace v nemocnici, když už nevěděli co s ním...

Byli jsme pro doktory jedna velká záhada.

Ani se mi nechce počítat, kolikrát mu za ten rok brali krev, kolikrát jsme navštívili všemožné doktory a především kolik antibiotik musel sníst, protože každé tohle jeho marodění, se bez nich bohužel neobešlo...

To, že nám tahle patálie komplikovala život, překazila společnou dovolenou, zhatila nejedny plány, nebylo tak žalostné, jako pohled na Štěpku, který byl táááák strašně statečný, nemoci zvládal jako velký bojovník...

Ale ty jeho očička vždycky prozradily, že mu není hej :-(

A pak to přišlo!

Dostali jsme kontakt na "léčitelku - bylinkářku".

Klepete si na hlavu?

Taky jsme si klepala.

Já na tyhle alternativní metody moc nejsem, prostě věřím doktorům, ale tonoucí se stébla chytá a tak jsme k ní šli.

Ona hned věděla (cítila), kde se ten zánět schovává, dala mu kapičky - výtažek z rostliny z peruánského pralesa a ...

... je to už přes půl roku, co Štěpánek nemarodil!!!

Všechno to trápení skončilo ze dne na den, jako mávnutím kouzelného proutku.

A kouzlo to pro nás opravdu bylo, nebo takový malý zázrak, nebo jak to nazvat.

No prostě je to naše UDÁLOST ROKU, která nás zase vrátila do bezstarostného života!

Na bylinky a alternativní metody léčby jsem samozřejmě změnila názor.

Asi i na to, že existuje něco mezi nebem a zemí.

Že někteří lidé prostě mají nadání, které mi obyčejní smrtelníci nejsme schopni chápat a často mu ani nevěříme.

A je fajn, když takto obdařený člověk využívá svého daru tak ušlechtilým způsobem, protože věřte mi, o penězích to u téhle paní rozhodně není....

"Naší" bylinkářku doporučuji kudy chodím a zatím všem známým, kteří její služby využili a kteří byli většinou zoufalí stejně jako my, protože běžná medicína si nevěděla rady, pomohla!

Tak ať se v tom roce 2016 děje více podobných zázraků!!!

Vaše Lady Tattooch