Mrkvové muffiny

Dnes přináším recept na úžasné mrkvové muffiny.

Poprvé jsem je ochutnala na workshopu u Hanky z SEW4HOME

a byla to láska na první kousnutí.

Hned jsem vyžebrala recept a řekla si, 
že se o takovou dobrotu musím podělit i se svými čtenáři, 

tak snad, Hani, nevadí, že takto šířím :-)

Chystala jsem je teď Barborce do školy, když slavila narozeniny.
Proto ty zvířecí zápichy a košíčky (seženete na Bonami).

Spolužákům prý moc chutnaly a já věřím, že si najdou zálibu i u Vás.

Jsou krásně vláčné, 

jelikož je v receptu zastoupena v nemalém množství mrkev.

Navíc recept neobsahuje mléko, 

takže vhodné i pro ty, co jsou na něj třeba alergičtí,
nebo se mu z jakéhokoliv důvodu vyhýbají.

INGREDIENCE:

300g    mrkve nastrouhané na jemno
1          velké jablko, oloupané, nastrouhané
300g    hladké mouky
250g    cukru krupice
3          velká vejce
200ml  oleje
3/4 lžičky jedlé sody
1,5 lžičky prášku do pečiva
1,5 lžičky skořice
1,5 lžičky vanilkového extraktu

         (nebo 1 sáček vanil. cukru)
1/2 lžičky soli

V jedné míse smícháme všechny "suché" ingredience. 

V druhé vyšleháme vejce, olej a vanilkový extrakt 

a přidáme nastrouhanou mrkev a jablko. 

Vlijeme do mísy se suchými ingrediencemi 

a dobře promícháme.

Hanka přidává do těsta ještě trochu maku 
a je to velice příjemné chuťové osvěžení, 
takže i moje muffiny obsahují máčky :-)

Nelekejte se, těsto je takové husté. 

Silikonové muffinové košíčky jsem vystlala mufinovými papírky 

a pomocí polévkové lžíce naplnila po jejich okraj těstem.

Pečeme klasicky na 180 stupňů dokud není upečeno :-)

Z této várky mi vyšlo 28 muffinků.

Přeji dobrou chuť!

Vaše Lady Tattooch

Damídci

Když mi napsal pan David, 
zda nedělám na blogu recenze na dětské knihy 
a zda by mi nemohl poslat svou prvotinu,
Damídci aneb ochránci pohádkového světa, 
moc mě to potěšilo.

Knížky to mi můžeme!

Pak jsem se ale zamyslela a sedl na mě trochu strach.

Co když ta knížka bude úplně pitomá?

Lhát na blogu nechci, ale ublížit někomu, 
kdo to jako začínající spisovatel nemá určitě snadné, také ne...

Naštěstí jsem ale takové dilema řešit nemusela.

Knížku jsem se rozhodla nehodnotit ze svého pohledu, 
ale nechala jsem promluvit mé děti.

4,5 roku a 7 let už je věk, kdy mají na věci svůj (dost jasný) názor.

S Damídky jsme strávili 11 večerů 
a pěkně si vždy před spaním přečetli příběh o jednom z nich.

O tom, jak pomáhají zachraňovat pohádkový svět od zlomyslností,
 které na něm páchá čarodějnice Čárimari.

Vždy když jsme dočetli, podívali jsem se na Damídka, 
o kterém bude další příběh 
a já pak děti druhý den před čtením zkoušela, 
jakže se Damídek jmenuje a na co že se specializuje, 
jaká že je jeho oblíbená barva a jaké že má speciální schopnosti.

To děti strááášně bavilo a jejich paměť mě celkem udivovala...

Příběhy poslouchaly s napětím 
a na jejich konci žadonily o přídavek.

A v posledním příběhu se díky "prdění" tchořů mohly potrhat smíchy.

Když jsme dočetli, ptala jsem se jich, 
co knížce říkají, jak se jim líbila a tak...

Jejich odpověď: 
" Mami, napiš tomu pánovi, že to napsal moc hezky a ať napíše další díl.", 
mluví myslím za vše :-)

I když já osobně mám ráda malinko jiný druh ilustrace, 
děti byly malůvkami nadšené a Damídci jim přišli moc roztomilí.

Takže suma sumárum, knížku Vám můžu s klidným srdcem doporučit 
a panu Davidovi doporučuji, aby napsal druhý díl :-)
A když v něm opět budou prdět tchoři, zlobit se nebudeme :-)


Vaše Lady Tattooch

Sedm let ...

... je tu s námi.

Ta naše malá cácorka Barborka.

A to bylo potřeba oslavit.

Už tradičně jsme pozvali kamarádky z řad spolužaček

a užili si krásný den plný řádění smíchu, sladkostí, přáníček a dárečků...

Výzdoba, balení dárků, chystání dortu...

To vše u nás probíhá v noci, 

aby hned ráno po probuzení byla očka plná nadšení.

Dárečky se rozbalují v pyžamu a kukadla jsou ještě trochu ospalá,

ale tohle je prostě naše narozeninová tradice :-)

A ani tentokrát to nebylo jinak!

Tyhle fotečky jsou trošku rozmazané, 

ale zachycují to nejhlavnější...

... splněná přání :-)

Opět jsem zhruba půlku dárečků tvořila na šicím stroji

 a věnuji jim samostatný článek :-)

Dortík klasický narozeninový, 

tedy dvoubarevný korpus a dvoubarevný krém.

Pravidelní čtenáři znají, nepravidelní si můžou doplnit recept ZDE.

Tentokrát nebyl žádný extra požadavek na motiv, 

takže jsem neměla jedlý papír, kterým obvykle kouzlím.

Čistě ovoce, které jsem původně navrch dortu chtěla dát,

 by asi zase neocenila Barborčina fantazie, 

která vždy očekává něco echt holčičího...

A protože hlavním dárkem byl mnou šitý koník, 

zalovila jsem v našich koňských zásobách a bylo to :-)

Gratulace od holčiček vystřídal zpěv narozeninové klasiky 

"Hodně štěěěěstíííí, zdrááávíííí...",

pak pořádný "fouk" do svíček 

a šlo se mlsat a řádit.

Byla to krásná party!

Počasí nám dovolilo i část oslav strávit na zahradě.

Oslavenkyně byla nadšená 

a při usínání mi spokojeně špitla do ouška: 

"Mami, to byl tak krásný den."

Chtěla bych moc poděkovat 

všem zúčastněným holčičkám 

( a hlavně jejich maminkám) 

za nádherné dárečky!

Jedněm speciálním, 

které nám vyrazily dech, 

budu věnovat samostatný článek, tak se těšte!

Vaše Lady Tattooch