Šijem srdce(m)

S tímhle "projektem" přišla Baru sama.

A ano, přiznávám dobrovolně, já se tetelila štěstím...

Vůůůbec by mi totiž nevadilo, kdyby jí také pohltilo kouzlo šití.

A čím dřív, tím pro ní líp.

Já si neustále vyčítám, že jsem k tomu "přičuchla" až po třicítce.

Takového promarněného šicího času...

 A to mě maminka nejednou lákala, 

ať si to přijdu ozkoušet na její stařičké Veritasce.

Párkrát jsem i šla, ale nadšení mě vždy opustilo už ve chvíli, 

kdy se mě snažila naučit navléknout nit...

Přišlo mi to složitostí srovnatelné s nějakým vesmírným projektem pro NASA.

Nepochopila jsem to nikdy...

Člověk holt asi musí dozrát...

Ale zpět k srdíčku.

Baru, inspirovaná svými sestřenicemi, 

přišla s tím, že by si chtěla ušít voňavý polštářek.

Je to jednoduchoučká záležitost, 

kterou zvládnou i menší dětí,

 a z které na konci vyleze pěkný adept na vánoční dárek např. pro babičku :-)

Potřeba bude:

• kousek látky
• nůžky
• jehla + niť
• polštářová výplň 
• koření

Postup je asi zřejmý, ale i tak ho raději nastíním.

Z látky vystřihneme dvě srdce (nebo jiný tvar samozřejmě...), 

položíme látku "pěkným na pěkné" (tedy lícem na líc) 

a sešijeme po obvodu, necháme si asi 5 cm otvor. 

Tím srdce protočíme, aby byl líc látky navrchu.

Otvorem srdce vycpeme polštářovou výplní a při vycpávání přidáváme i nějaké to voňavé koření.

My zvolily hřebíček

Nakonec zašijeme otvor a je hotovo.

Ještě bychom mohli navrch přišít šňůrku, aby se srdíčko dalo zavěsit...

Barborce je 5,5 roku a musím říct, že práci s jehlou zvládala bravurně.

Zvolila jsem takovou tu největší možnou, aby se jí pěkně držela.

I když chvílemi škemrala o pomoc, nechala jsem jí v tom a ona celé srdce sešila sama.

Pomohla jsem jen s finálním sešitím otvoru.

Na srdíčku je samozřejmě vidět, že ho šila švadlenka začátečnice, ale to je na něm právě to nejkrásnější!

Vaše Lady Tattooch