Kapsář do školky

Jak jsem psala v minulém článku (TADY) končí mi trochu předčasně mateřská a Štěpánek tím pádem v pondělí nastupuje do školky.

Jednou z nezbytných věcí, které každý školkař potřebuje, je kapsář.

A tak jsem opět usedla ke stroji a tvořila...

Látka s medvídky, kterou momentálně nabízí Miruš, mě naprosto učarovala.

Takže volba byla jasná!

Stačilo mi půl metru a ještě zbylo na baťůžek.

Kapsář je jednoduchý a trochu vyztužený, aby pěkně držel tvar.

Pokud by si chtěl někdo ušít podobný, má na konci článku fotonávod :-)

Určitě zvládnou i začátečníci.

JAK NA KAPSÁŘ

Výsledný kapsář má rozměry 36 x 51 cm.

Abyste takovéto velikosti dosáhli, budete potřebovat střihnout 2 velké obdélníky na "tělo kapsáře" o velikosti 39 x 54 cm (přední díl mám medvídkový, zadní díl z hnědého manšestru).

Dále budete potřebovat obdélník o rozměrech 39 x 37 cm na velkou kapsu (já mám z manšestru) a jeden obdélník o velikosti 39 x 27 cm na menší dvojkapsu (já mám medvídkovou)

Velký medvídkový přední díl jsem podžehlila ronopastem.

Obě kapsy (větší manšestrovou i menší medvídkovou) zahněte na jedné delší straně, aby byl horní okraj kapes pěkně začištěný.

Poté přiložte menší kapsu na větší a sešijte po stranách a uprostřed. 

Vznikne tak dvojitá přední kapsa.

Uprostřed jsem prošila dvakrát, aby to bylo pevnější.

Takto připravené kapsy našijte na tělo kapsáře.

Sešijte po stranách.

Přední i zadní díl kapsáře dole zahněte.

Zbývají ještě přišít šňůrky.

Přichyťte si je k hornímu okraji předního dílu kapsáře.

A je tu finále!

Přiložte k sobě lícem přední a zadní díl kapsáře a sešijte po 3 stranách (těch které jsou na fotce našpendlené).

Nahoře Vám budou vykukovat konce stuhy, její delší část bude "schovaná" uvnitř.

Poté kapsář spodní nesešitou stranou převraťte naruby a poslední nesešitou stranu sešijte.

Pak už jen přivažte k ramínku a můžete vyrazit do školky :-)))

Vaše Lady Tattooch

Konec jedné dovolené...

... konkrétně té mojí, rodičovské.

Ano, už je to tu!

Trochu narychlo, trochu nečekaně, trochu překvapivě.

Původně mi totiž měla rodičovská končit v září.

Štěpka měl dva měsíce před svými třetími narozeninami nastoupit do školky a já do pracovního procesu.

V práci ale proběhly nějaké změny a kvůli nedostatku pracovní síly musím náhle nastoupit už teď od května.

NAŠTĚSTÍ mi školka vyšla moc vstříc a Štěpku vzali takhle narychlo i v průběhu školního roku.

Takže z něj bude školkař už ve 2,5 letech.

Barborce bylo "tenkrát poprvé" také tak...

Už chodí na adaptační návštěvy, minule tam byl 3 hodiny a dobrý.
Dnes možná i spánek... Uvidíme, jsem na drátě a čekám info od paní učitelky :-)

Tak snad bude průběh hladký.

Zdroj: Pinterest

Těch 5 let, které byly úžasné, jsem si užila naplno a byly pro mě opravdu dovolenou!

Nedokázala jsem ale úplně vypnout a jenom prát, vařit, měnit plínky a dělat "paci, paci, pacičky".

Když bylo Barborce půl roku, vrhla jsem se do podnikání a založila "Lady Tattooch", tedy svojí manufakturu.

Začalo to čelenkami na holčičky, přidaly se klipsy na dudlíky a poté šperky všeho druhu.

Je to takové moje třetí dítě, kterého se asi jen tak nevdám, i když teď budu muset výrobu hooodně omezit.

Výrobky budou k dostání už asi jen na Fleru a jen ty, co budou skladem.

Tedy ty, co ve volné chvíli - ještě musím vymyslet, kde budu ty volné chvíle brát - vyrobím.

Ty pak vystavím, a když se prodají, už v nabídce nebudou, což do teď nebylo...

Nabídka se tedy dost zúží, ale zase budou mé výtvory o to vzácnější :-)))

Šití je další věc, která se stala součástí mého života a trochu lituji, že jsem nesebrala odvahu koupit si šicí stroj dřív.

Ani tuhle zálibu nemíním opustit a moc doufám, že si vždycky vyšetřím nějakou tu chvilku a spíchnu něco dětem :-)

Nesmím zapomenout ani na focení!

Stále budu mít po ruce svůj milovaný Canon a budu zachytávat náš život a všechen ten šrumec, co ho bude provázet, jeho objektivem.

A blog?

I ten tu bude pořád!

A i když mým oficiálním zaměstnáním od pondělí bude ÚČETNÍ - což mnohé možná překvapí, neboť mě tipovali na kreativnější práci - tak nebude blog od teď zahlcen články z oblasti ekonomie, daní a účtování :-)

Pojede stále na stejné vlně a doufám, že i četnost článků, zůstane zhruba stejná :-)

Zdroj: http://tvorba-www-stranky.com

Nějak si tedy ještě neumím představit, jak do svého časového rozvrhu, ve kterém už teď nezbývá ani minuta navíc, nacpu ještě 8 hodinovou pracovní směnu, ale to se asi všechno vyřeší samo a velice rychle...

Všem maminám na mateřské/rodičovské vzkazuji: 

užívejte si jí plnými doušky, protože to vážně stráááášně rychle uteče!!!

A to navzdory tomu, že se to někdy zdá nekonečné a dost náročné :-))

Zdroj: Pinterest

Držte mi palce, ať tuhle novou fázi mého života ustojím.

Ze začátku to v práci vidím nějak takhle:

Zdroj: Pinterest

Vaše Lady Tattooch

Mrazivá folklórní neděle

Navzdory tomu, že si nedělní počasí vyloženě říkalo o zavrtání se do peřin a sledování pohádek, jsme vyrazili ven.

Barborka měla totiž Vystoupení s Vysočánkem (psala jsem Vám o tomto folklórním souboru už TADY).

U nás v městečku se konal Svatojiřský jarmark, který krom spousty stánků s ručně vyráběnými výrobky a pochutinami, nabízel také řadu vystoupení.

A mezi nimi i vystoupení Vysočánku, který prostě na takovéto akce skvěle zapadá a nesměl tudíž chybět.

Barborku jsme tedy nastrojili do kroje a pořádně jí navrstvili, protože nás ráno na vystoupení doprovázela teplota dosahující pouhého jednoho stupně :-/

Vystoupení opět krásné!

My, i když zmrzlý, tak nadšení, vše sledovali z první řady.

Štěpánek tleskal jako o život a hledal v mumraji dětí Barborku.

Snaha vysvětlit mu, že Barborka je ta v tom modrém šátku, byla marná, jelikož ještě neumí barvy :-)))

Všichni jsme si odnesli kromě krásného kulturního zážitku také parádní nastydnutí, takže teď čajujeme, bylinkujeme a kurýrujeme.

Snad se s tím brzo popereme.

Určitě by pomohlo, kdyby se počasí už trochu umoudřilo.

Přeci jen se tomu poletujícímu sněhu vzdoruje těžko, když už máme všechny zimní věci "zazimované" v pytlích na půdě...

Lady Tattooch

Fotostůl

Náš "obývákový" stůl je takový poděděný dědeček, který toho má už hodně za sebou.

A bohužel za svůj život schytal několik šrámů, které mu nepřidaly na kráse...

Mám ho ráda, ale už mě nějak rozčilovalo se na všechny ty škrábance, které zářily na dálku,dívat.

Sklo na vrchu (které je v případě, že máte malé děti nezbytné) mohlo být vyleštěné - s prominutím - jako psí kulky a stejně to vypadalo upatlaně...

Tak jsem ho trochu zrenovovala.

A spojila jsem u toho hned několik svých vášní:

                                      * vášeň pro to doma neustále něco měnit, vylepšovat, upravovat

                                      * vášeň pro focení 

                                      * vášeň pro své děti

No a toto je výsledek!

Fotky jsem upravila do polaroidového formátu.

Jsou tedy čtvercové, nahnědlé a s bílým rámečkem.

Trošku selhal můj odhad a na první pokus mi samozřejmě fotky nevyšly :-/

Už nevím přesně kolik jich ve finále bylo potřeba, ale určitě to bylo přes stovku.

A jak jsem postupovala?

Koupila jsem si OBROVSKOU černou čtvrtku.

Vyřízla tvar vrchního skla a pak už se jen lepilo.

Krásně mi posloužilo tuhé lepidlo (takové to, jak vypadá jako lůj na rty).

Když byla koláž dokončena, čtvrtku jsem přichytila kobercovkou ke stolu, aby se neposouvala, přiklopila sklem a bylo to.

Stůl náhle povýšil z obyčejného kusu nábytku na něco, co má duši.

Děti rádi fotky zkoumají a vzpomínají, kde jsme ten a ten snímek pořídily.

Mě stůl vykouzlí úsměv skoro pokaždé, když kolem něj projdu, protože ano, jako správně "postižená" matka, bych se na fotky svých dětí mohla dívat pořád.

A návštěvy se díky stolu trochu zabaví než uvařím kafe.

Prostě takový praktický kus nábytku :-)

Vaše Lady Tattooch

Moje dortová premiéra

Dort MÉ VLASTNÍ VÝROBY si na svou premiéru musel počkat 32 let.

Ano, až v tomto věku jsem sebrala veškerou odvahu a pustila se do něj :-)

V kuchyni totiž nejsem žádná extra přebornice a cukrářské umění je pro mě tak trochu španělská vesnice.

Svou dortovou neschopnost jsem doposud maskovala tím, že jsem vlila těsto na nějaký běžný koláč do dortové formy, trochu dozdobila a tvářila se, že jsem upekla dort :-)

KLASICKÉ narozeninové dorty jsem vždycky řešila cukrárnou, nebo nějakou šikovnou kamarádkou.

ALE...

... ten pocit, že mé dítě sfoukne v den svých narozenin svíčky z MÉHO výtvoru, dělaného s láskou jen pro něj, ten mě tedy lákal hodně.

Tak jsem to prubla ;-)

A jak už jsem slibovala v TOMTO článku o oslavě, tady je recept.

Recept na korpus i na krém mám od své kamarádky Dády, která to s dorty vážně umí.
Ještě jednou jí tímto moc děkuji.
Nejen za recept, ale především za cenné rady!

Korpus:

(na formu o průměru 26 cm)

• 5 vajec
• 200g cukru krystal
• 250 g polohrubé mouky
• 100ml vlažné vody
• 100ml oleje
• kypřící prášek

Žloutky utřít s cukrem do sněhu. 

Poté přidat olej a vodu a přisypávat mouku s kypřícím práškem. 

Nakonec opatrně vmíchat sníh z vyšlehaných bílků.

Dělala jsem jeden světlý a jeden tmavý korpus. U tmavého jsem přidávala 2 lžíce kakaa. Nebo můžete klidně přidat ořechy atd. Vše je ale potřeba přidat ještě než vmícháte sníh, aby těsto zůstalo nadýchané.

Pekla jsem v předehřáté troubě na cca 180 - 200 stupňů asi půl hodiny (nevím přesně, zkoušela jsem špejlí).

Korpusy jsem si upekla den předem a nechala přes noc "odpočnout".

Krém:

• 750 ml smetany ke šlehání
• 1 puding Dr. Oetker Créme Olé (jedná se o puding, který se připravuje BEZ VAŘENÍ - to je důležité!)

Příprava krému  je opravdu jednoduchá a krém takto vytvořený je velice chutný a jemný.

Není to takový ten "hutňák" jako obvyklé máslové krémy.

Stačí do 3/4 l vychladlé smetany vsypat 1 pudingový prášek a vyšlehat.

Připravovala jsem si krém světlý (z vanilkového pudingu) a tmavý (z čokoládového pudingu).

Krásně mi vystačily na promazání všech vrstev.

Navrch dortu (tedy takové to potažení) jsem ale použila klasický máslový krém (uvařený normální puding vyšlehaný s jedním změklým máslem), protože jsem potřebovala, aby mi dort pěkně zatuhl, což s krémy ze smetany není až tak možné. Ty mají pořád stejnou konzistenci.

Korpusy jsem rozřízla napůl a vrstvy promazávala jahodovým džemem a krémy + mezi jednu vrstvu jsem vložila na kousky nakrájené čerstvé jahody.

Lituji, že jsem jahod neměla víc, krásně dort osvěžily.

Určitě by nevadilo, kdyby jich tam bylo víc.

Tak příště :-)

Musím přiznat, že finální "pomatlávání" krémem byl asi úkol nejtěžší.

Jak je vidět, není to dokonalé.

Prosvítají mi vrstvy.

Nezachránil to ani kokos, kterým jsem boky "obalovala", ale myslím, že oslavenkyni to vlastně vůůůbec nevadilo :-)

Dort sklidil úspěch.

Všichni ho chválili, i když vím, že by mi stejně asi nikdo "naférovku" do očí neřekl, že není dobrý, znáte to :-)

Ale úplný propadák to myslím nebyl, takže jsem spokojená :-)

Ještě tedy musím přiznat barvu, že výše uvedený dort vlastně nebyl tak úplně můj první.

Jelikož jsem z toho byla vážně nervózní a nechtěla jsem tenhle experiment nechat až na poslední chvíli, upekla jsem týden před oslavou jeden malý zkušební.

Postupovala jsem stejně, jen jsem použila menší formu (17 cm) a tím pádem i menší množství, konkrétně 2/3, ingrediencí na korpusy.

Vypadal takto a už jste ho mohli zahlédnout u mě na INSTAGRAMU:

Vaše Lady Tattooch

Máme doma entomoložku

Ano, už je to tak...

Vůbec nevím, kde se v ní tohle bere.

Po mě to tedy 100% nemá!

Asi se v tomto směru naplno prosadily tatínkovy geny, protože ten tuhle "havěť" taky rád.

A tak se stalo, že se nám doma občas vyskytují takovéhle přírodní úkazy.

Ale vezmu to od začátku...

Baru už od mala miluje hmyz, hlavně motýly.

A protože jí tatínek obvykle splní, co jí na očích vidí, vzal jí na hmyzí burzu.

Odtud si tahle entomologická dvojka dovezla pár exemplářů - kukly a housenky.

Umíte si asi představit mé nadšení :-)

Housenky jsme ubytovali a poctivě je krmili, tím, co mají rády.

Musím říct, že to byly pěkní jedlíci.

Listy nám doslova mizely před očima.

Když se dosytosti nacpaly, tak se zakuklily a nastalo napínavé čekání.

Tahle fešanda se z kukly vyloupla po pár týdnech.

To bylo doma radosti.

Teda entomologická část naší rodiny se radovala.

Já už méně, neboť první co motýl udělal bylo, že mi pokadil záclonu...

Jedná se o lyšaj pryšcový a i já musím uznat, že je vlastně moc hezký.

Do ruky bych ho tedy nevzala, protože ta velikost se mi zdála ohromující.

To jsem ale netušila, co se vylíhne z téhle zelené.

Už velikost kukly napovídala, že to nebude žádný drobek.

Ale realita byla vážně šokující.

Museli jsme si na ní dost dlouho počkat.

Zakuklila se na podzim a na svět vykoukla teprve předevčírem...

Baru se radovala, jako kdyby se nám právě narodilo štěňátko a já už pomalu začínala obvolávat kamarádky, abych zjistila, která mi poskytne azyl.

Představa, že tohle teď bude bydlet s námi, mě totiž dost děsila...

Měl by to být zřejmě lyšaj dubový, i když se moc neshoduje s obrázky, které nám pod tímto názvem "vyplivnul" google...

Pokud jste dámy (předpokládám, že mě čtou jenom dámy) dočetly a doprohlížely tenhle článek až sem, patří Vám obdiv.

Vsadím se, že se nejedné zježily chlupy.

Některé jsem možná zkazila chuť k jídlu, nebo něco podobného...

No rozumím Vám, mám to podobně, já se prala sama se sebou i při vybírání fotek.

Ale zase se tímhle celým ukazuje, že mateřská láska je asi opravdu bezmezná, a že máma pro radost svého dítěte překoná, nebo aspoň na chvíli potlačí, nejednu fobii...

Vaše Lady Tattooch